kone

konicciiii

jak naucit kone na voditku

Ideální je, když přípravu a výcvik provádí někdo, kdo byl v kontaktu s hříbětem již od jeho narození. Důležité je, aby si hříbě vytvořilo ke svému „vychovateli" takový vztah, kdy k němu bude mít respekt , ale nebude z něj mít strach. Hříbě bychom měli už od narození navykat na fakt, že s ním jeho vychovatel bude provádět různé činnosti od čištění, přes vodění nebo lonžování, až po osedlání a samotnou jízdu. Čím dříve si bude hříbě zvykat, tím lépe. Je však důležité nastavit mu zátěž úměrnou k jeho věku.

Hříbě by se mělo nejdříve naučit akceptovat dotyky na jakékoli části svého těla, proto bychom se měli již od prvních dnů po narození věnovat základní péči, která spočívá v každodenním čištění, kontrole zubů a kopyt a měli bychom postupně zjistit, co je koni příjemné a naopak - nepřekvapí nás pak reakce našeho koně. Navíc při pravidelném kontaktu s člověkem začne kůň svému vychovateli snáze důvěřovat a jakákoli další činnost se obejde bez větších problémů.

Dalším důležitým pravidlem je, aby bylo hříbě seznámeno se všemi pomůckami, které budeme při vodění používat. Ve většině případů kůň reaguje na neznámou věc či situaci (například švihnutí biče) leknutím. Kromě toho, že sebe i svého koně můžeme dostat do nepříjemné, leckdy i nebezpečné situace, která může vzniknout útěkem koně a skončit i zraněním, kůň si onu pomůcku zapamatuje jako něco nepřirozeného - nebezpečného a pro jeho vychovatele pak bude obtížné naučit koně nebát s pomůcky. Je tedy nutné hříbě seznámit nejen s ohlávkou, vodítkem, případně i s bičíkem a jinými věcmi, které se dostanou do bezprostřední blízkosti koně. Měli bychom také hříbě naučit, aby s nebálo svého okolí a nereagovalo na sebemenší podnět vzdorem. K tomu nám může posloužit igelitový sáček, s kterým budeme jemně šustit. Kůň by se měl seznámit i se zvířaty jiného druhu, které může potkat během vycházky.

Pokud se rozhodneme, že přišel ten správný čas naučit hříbě chodit na vodítku nebo chceme doplnit nedostatky u staršího koně, který na chození na vodítku ještě nenavykl, měli bychom si uvědomit, že každý kůň, ať je mladý či starší, potřebuje ze „vzor", od kterého se bude na začátku učit, protože kůň je stádové zvíře a chová se ve většině případů jako jeho „kamarádi" ve stádě. U hříběte je téměř samozřejmostí, že jeho vzorem bude jeho matka, u které se mimo jiné po jistou dobu cítí v bezpečí, a bez které by samo neudělalo ani krok. Hříbě nejdříve vedeme vedle klisny, když je relativně v klidu, zkoušíme ho vodit před a za klisnou. Tímto podobným způsobem vodíme i staršího koně, kterému je nejvhodnějším vzorem jiný kůň ze stáda, kterého vodíme bez problémů.

Během vedení je velmi důležité, aby kůň svého vychovatele sledoval a věnoval mu svou pozornost. Pokud nebude cestou okusovat trávu, nebude pospíchat nebo se vzpouzet , můžeme ho postupně učit měnit rychlost i směr pohybu, aniž bychom se s ním přetahovali a trénink by tak byl bez efektu.

Máme několik způsobů, jak dát koni povel a zadat mu tím, co má právě udělat. Na začátku budeme muset použít signály pomocí tlaku na ohlávku, případně na vodítko. Pokud ale budeme současně používat i hlasové povely, kůň si na ně postupně navykne a vedení bude plynulé. Můžeme použít povely jako stůj, hoou, jdeme..., povely by se ale neměly měnit, aby si je kůň dokázal zafixovat s danou činností.

Při vedení by měl kůň automaticky udržovat odstup, podle toho jaký mu vychovatel stanoví. Pokud se stane, že se kůň zastaví a nechce pokračovat dál nebo se naopak splaší a chystá se utéct, stočíme koně a vodíme ho v kruhu, dokud svůj postoj nezmění. V žádném případě nesmíme koně za jeho projev nevole trestat. Při každém správné provedení úkolu je nutné koně pochválit, aby se na další práci těšil a spolupracoval. Neměli bychom ho však motivovat tím, že mu budeme neustále dávat pamlsky tak, jako to dělal slavný rytíř Don Quijote de la Macha se svou kobylkou Rocinantou, která by bez mrkve na provázku neudělala ani krok navíc. Naše povely by pro něj měli být automatickým příkazem, který je nutno splnit a až poté má nárok na odměnu. jedovate rostliny

Čirok obyčejný (Sorghum vulgare)

Čirok je mohutná tráva dorůstající do výšky až 3 metrů. Jeho stébla jsou vyplněná sladkou bílou dření. Zelené listy má dlouhé, široké a ploché. Čirok obyčejný je silně toxický pro obsah nitrátů a kyanidů. U koně vyvolává poruchy dýchacího ústrojí, což může vést až ke smrti zadušením. Mladé rostliny jedovaté nejsou.

Dub (Quercus)

Dub je rychle rostoucí, hojně rozšířený, opadavý strom. Listy a plody (žaludy) obsahují velké množství taninu, který je pro koně jedovatý. Po konzumaci většího množství trpí kůň zácpou, výjimečně dochází k poškození ledvin. Menší množství koni neškodí. Koně často dubové listí (např. na vyjížďce) okusují. Ve výběhu by k němu, ale přístup mít neměli.

Hasivka orličí (Pteridium aquilinum)

Hasivka je největší druh kapradiny, dorůstá až 2 metrů. V České republice roste hlavně v borových lesích a na vřesovištích. Jejím nebezpečím je silný toxický kumulativní účinek. Postižený kůň má sraženou záď, roztažené končetiny, více přibývá na hmotnosti a často spí.

Javor červený (Acer rubrum)

Javor červený je strom pocházející původně ze subtropického pásma. V mírném pásu je oblíbenou okrasnou dřevinou v parcích a zahradách. V Čechách roste převážně v teplejších oblastech (jižní Morava, středočeský kraj). Pro koně jsou jedovaté listy na jaře a na podzim. Otrava se pozná podle nažloutlých sliznic, kůň je anemický.

Přeslička (Equisetum)

Přeslička je vytrvalá bylina rostoucí hojně v celé Evropě. Vyskytuje se ve 25 druzích, které jsou používány např. i v léčitelství, nebo na mytí nádobí při pobytu v přírodě. Obsahuje velké množství glykosidů, saponinů, alkaloidů a tříslovin. Pro koně je značně jedovatá. Postižený kůň vrávorá, ztrácí rovnováhu, až padá. Stav se zhoršuje.

Pryskyřník (Ranunculus)

Pryskyřník je vytrvalá bylina osidlující vlhké louky. Snadno ho poznáme podle typických žlutých květů a dlouhého úzkého stonku. Rostlina obsahuje velké množství glykosidického laktonu ranunkulinu, z něho vzniká toxický protoanemonin (v suchém stavu je neškodný). Pryskyřník má tlumivé účinky na centrální nervovou soustavu, pro koně je jedovatý středně. Na pokožce a sliznicích vyvolává podráždění. Zvířata se mu většinou instinktivně vyhýbají.

Rulík zlomocný (Atropa belladonna)

Rulík je velká bylina vyskytující se ve vyšších nadmořských výškách (podhorské oblasti). Květy jsou zvonkovité, fialové. Nápadným znakem jsou černé bobule. Na rulíku jsou jedovaté všechny části. Obsahuje jedovatý atropin a hyoscyamin. Otrávený kůň ztrácí koordinaci, často není schopen stát. Neklamným znakem otravy jsou rozšířené zornice oka.

Skočec obecný (Ricinus communis)

U nás roste skočec jako jednoletá bylina, která dosahuje velikosti 5 metrů. Lodyha i samičí květy jsou hnědočervené. Samčí květy mají žlutozelenou barvu. Semena skočce obsahují velmi prudký jed ricin, který způsobuje shlukování červených krvinek. Poškozuje v první řadě játra, slezinu a ledviny. Koně zabije i velmi malá dávka! Bobule naštěstí mají odpornou chuť, takže riziko otravy je nízké.

Starček přímětník (Senecio jacobaea)

Starček je vytrvalá bylina našich nížinných luk. Vyznačuje se hnědočervenou hranatou lodyhou, která se v horní části větví. Květy se vzhledem podobají heřmánku, barvu mají žlutou. Obsahuje alkaloidy jakobin, jakonin, jakodin. Alkaloidy mají kumulativní efekt, který poškozuje játra. Rostlina je jedovatá i v suchém stavu! Nebezpečí spočívá v dlouhodobém poškozování jater, které může probíhat dlouho nepozorovaně. Komplikace mohou vyústit až v akutním selhání jater.

Štědřenec (Laburnum vossii, Zlatý déšť)

Štědřenec byl u nás vysazován v parcích jako okrasný keř. Vyznačuje se krásným žlutým hroznovitým květenstvím. Velmi jedovatý je alkaloid cytisin, který je nejvíce v semenech (luscích). Semena jsou pro koně smrtelně jedovatá! Cytisin vyvolává velmi rychle nervové poruchy, poruchy srdeční činnosti až zástavu dechu. Často se stává, že zvíře po otravě štědřencem zemře.

Tis červený (Taxus baccata)

Velmi jedovatá rostlina! Tis je pomalu rostoucí okrasný jehličnan. Kůra kmene je načervenalá, jehlice jsou tmavě zelené. Nápadná jsou červená semena. Tis je oblíbenou rostlinou, vysazovanou jako živý plot. Kromě semene je celá rostlina prudce jedovatá. Koně umírají okamžitě, někdy mají v tlamě ještě nerozžvýkanou větvičku.

Třezalka (Hypericum)

Třezalka je bylina, v ČR rostoucí poměrně vzácně. Bylina má malé lístky s tečkovitými siličnými nádržkami. Květenství se skládá z malých žlutých květů. Rostlina obsahuje velké množství látek. U koní se projeví "otrava" třezalkou zvýšenou citlivostí na sluneční paprsky. Kůň může trpět bolestivými popáleninami obzvláště na méně pigmentovaných místech.

Vlnice (Oxytropis splendens)

Vlnice je vytrvalá bylina. V Čechách se vyskytuje pouze v Českém krasu, Českém středohoří a na jižní Moravě. Lodyha má bílo-hnědou barvu, kvítky jsou drobné bílo-žluté. Otrávený kůň se zpočátku chová nevyzpytatelně, po určité době může až ochrnout.

prezi klisna

Když se rozhodneme nechat svého koně připustit, je třeba vzít v potaz vše, co s narozením hříbátka souvisí. Kromě radosti jsou s ním totiž spojené také starosti a zodpovědnost. Představa, že dobře zvládnutým porodem vše končí, je mylná. Nejen že kobylka potřebuje během březosti péči, ale také hříbátko si během prvních měsíců vyžádá zvýšenou pozornost. Začněme tedy od začátku..

Péče o březí klisnu

V první řadě je důležité si říct, že březost klisny není nemoc. Názor, že březí kobyla by měla mít zásadně klid, chodit jen do výběhu z výběhu, nebo ani to ne, není správný. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pokud je kobylka ve formě a v pořádku (což by nepochybně kobyla, kterou připouštíme, být měla), může bez jakýchkoliv problémů chodit pod sedlo, na procházky, lehké vyjížďky nebo na lehkou jízdárenskou práci. A to klidně až do 7 - 8 měsíce březosti. Zbytečné velké krmné dávky a přílišný klid mohou klisně naopak ublížit. Jak to dopadá? Je přetloustlá, otékají jí nohy, porody bývají těžké a traumatické.

Klisnu tedy krmíme stejně jako před zabřeznutím, jádro stačí přidat až těsně před porodem. Během březosti lze přidávat množství sena, vše je ale zcela individuální a u každé klisny jiné. Do krmení je dobré přidávat lněné semínko, vitamíny a minerály. Dbáme na to, aby seno bylo té nejvyšší kvality. V zimě lze přidávat mrkev nebo řepu. Pro budoucí rodinku je dobré počítat také s větším boxem, minimálně o velikosti 4x4 metry. Doporučuje se také klisnu každé dva měsíce odčervit.

Průměrně je klisna březí 11 měsíců a několik dní. Uvádí se, že 334 dní, když nosí hřebečka a 332,5 když nosí klisničku. Odchylka je však možná na oba směry až 10 dní. Některé klisny se mohou opozdit dokonce až o 14 dní.

Před porodem

Pokud nemáme koně na pastvě, ale máme ho ustájeného v boxu, je velká pravděpodobnost, že kobyla začne rodit večer po krmení, kdy je ve stáji klid. Obvykle „počká", až všichni ze stáje odejdou. To je také hlavní důvod, proč chovatelé často do boxů instalují kamery, aby viděli, kdy klisna začíná rodit a včas zavolali veterináře, nebo byli připravení zasáhnout. V případě, kdy je kobyla na pastvě, musí jí chovatel chodit pravidelně kontrolovat. Často se ale stává, že se klisna porodí sama beze svědků.

Zhruba 14 dní před porodem klisně silně naběhne vemeno. Mezi 7. a posledním dnem před porodem se na cecících vytváří pryskyřičné kapky. Často mléko samo kape. V tomto stádiu je nutné udržovat vemínko v čistotě, aby nedošlo k zánětu. Klisnu tak také připravujeme na to, že z vemínka bude hříbě pít, což je důležité především u prvorodiček. Kobyla se také často válí a dívá se na břicho. Může jít ale i o falešný poplach, protože se tak klisna může chovat i déle než týden před samotným porodem.

Porod

Před blížícím se porodem poznáme na klisně porodní bolesti mimo jiné podle toho, že se silně potí. Začne přecházet dokola, vykazuje známky neklidu, ohlíží se po stranách a mrská ocasem. Uvolní se také vazy po obou stranách kříže, které poklesnou směrem dovnitř.

Když se porodní bolesti stanou silnější, klisna si lehne. Porod následuje okamžitě poté, co odteče plodová voda. Pokud se nohy hříběte neobjeví nejpozději do dvaceti minut, je nutné zasáhnout. U normálního porodu vycházejí nejprve přední nožičky, následuje hlavička a zbytek těla. Komplikace nastanou, jestliže je poloha nesprávná. V tomto případě je nutné okamžitě zavolat veterinární pomoc. Po objevení předních nohou by porod neměl trvat déle než pět minut, maximálně půl hodiny. Po porodu má z klisny vyjít placenta, ale může se stát, že nevyjde ani za tři hodiny. V tomto případě musí opět zasáhnout veterinář.

Jakmile se hříbě narodí, většina klisen se o ně začne pudově starat a čistit je. Pokud to sama klisna neudělá (ovšem pouze tehdy!) musíme hříběti sami očistit nozdry a hubu. Pupeční šňůra se oddělí sama od sebe. Hříbě se hned začne stavět na nohy. Jejich končetiny dosahují už po porodu 90% dospělé délky. To z důvodu, aby byli ve volné přírodě schopné ihned následovat svoji matku v případě nebezpečí. V příštích hodinách začne hříbě sát. První mléko obsahuje mlezivo - zvláštní látku, která chrání hříbě před nemocemi a infekcemi. Během šesti dnů po porodu přechází mlezivo v normální mléko. Několik dnů po porodu je také nutné hříbě očkovat.

Hříbě - první měsíce života

Už první nebo druhý den po porodu můžeme hříběti nasadit malou ohlávku. To usnadní práci. Hříbě si mimo jiné zvykne, že na něj člověk sahá a vodí jej, což je pro něj nezbytné. Už od počátku učíme hříbě také zvedat nožičky a měli bychom je také pravidelně čistit a uvazovat. Pokud chodí matka do výběhu s ostatními, není důvod nechávat dvojici v boxu déle jak týden či dva. Matka instinktivně ví, jak se ve stádě o hříbě postarat.

Hříbata jsou, stejně jako všechna mláďata, od přírody zvědavá. Jsou stále v pohybu a trénují tak nejen nohy ale i svalstvo. Rychle se tak unaví a potřebují také odpočinek. Často tak můžeme hříbátka vidět ve výbězích nebo v boxe natažená jak dlouhá tak široká při odpočinku.

Obvykle se hříbata odstavují v 6 měsících života. Pro jejich správný a přirozený další vývoj je nejvhodnějším řešením umístění do hříbárny mezi své vrstevníky.

inteligence koni

Není pochyb, že lidský intelekt nemá ve zvířecí říši konkurenci, ale právě přílišné uvědomování si své nadřazenosti, nám může zatemnit mysl při práci se zvířaty. Takové lehkomyslné odmítnutí poukazuje na naše horši schopnosti nebo smysl pro spravedlnost, ale je také přítěží při tréninku zvířete.

Pokaždé, když se nám nepovede něco koně naučit, rychle na něj svalíme vinu. Vzpomeňte si, kolikrát jste řekli, nebo si pomysleli, že kdyby kůň trochu inteligence měl, už dávno by pochopil, co po něm chceme. Zamysleme se nad vzniklou situací. Čí je to chyba ve skutečnosti? Koně, který nepochopil náš požadavek, nebo člověka, který nedokáže kvůli své nadřazenosti zvířeti porozumět, a proto mu ani nedokáže dát správné povely?

Snažme si uvědomit situaci koně v lidském světě. Zvířata všeobecně se perfektně vyrovnávají se změnami a poměrně rychle přivyknou novým situacím. Mezi koňmi se pochopitelně také najdou jednodušší jedinci, ale většina koní má stejné vlastnosti jako lidé: inteligenci, přizpůsobivost, zlomyslnost, hravost, oddanost, žárlivost a mnoho jiných.

Když věnujete dost času a pozornosti, abyste pochopili koňský jazyk, uvidíte, že koně rozhodně nejsou hloupá zvířata. Od lidí není fér, když na základě nepochopení koňského jazyka, křivě obviňují zvíře z hlouposti.

Je to to samé, jako tvrdit o Španělovi, že je hlupák jen proto, že mu nerozumíte. Předtím, než můžeme odsoudit něčí inteligenci, musíme rozumět jeho jazyku, abychom mu mohli srozumitelně sdělit naše požadavky.

Správný trénink a spolupráce záleží na vzájemném respektování schopností a sil (psychických i fyzických). Dokud nebudeme schopni ocenit koňskou inteligenci a přirozené schopnosti, nikdy nedokážeme zvíře naučit něco nového.



Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek